Příroda

Bozinka

Na kopci Bozinka vysokém 448 m je umístěna kaple Maří Magdaleny z konce 17. století, ke které se konají každoroční poutě. Původní stavba vyhořela po úderu blesku. Obnovena do současného stavu byla v roce 1897. Při opravách v roce 1970 zde byly na stěnách nalezeny podobné nápisy jako na hradě Pernštejně a také střílny, což by mohlo svědčit i o strážní funkci původní stavby. Z kopce byl vždy nejpěknější pohled na Doubravník, dnes bohužel zakrytý stromy. Na opačné straně kopce je umístěno menhirové pole, kde si mohou novodobí ctitelé Keltů a ti, co věří na jejich magii, načerpat vesmírnou energii nebo si jen v příjemném prostředí odpočinout.

Přírodní rezervace Sokolí skála

Přírodní rezervace vznikla z popudu MUDr. Jelínka 5. ledna 1949. Skládá se ze tří částí – Na Skalách, Na Vinohradě a Na Bučině a má rozlohu cca 210 ha. Původně byla určena především pro ochranu vzácných rostlin lilie zlatohlávka (Lilium martagon) a tisu (Taxus baccata). Až do roku 1953 zde hnízdil sokol stěhovavý. Dnes na Sokolí skále hnízdí výr velký a je zde také možno potkat muflony. Roste zde mnoho vzácných a chráněných rostlin.

U silnice od železniční zastávky Prudká stojí mlýn, ve kterém žil známý brněnský malíř Bohumír Matal.

Zjara září Sokolí skála žlutí tařice skalní. Z vrcholu skály je nádherný pohled do údolí Svratky i na protější kopce k Ochozi.

Údolí Chlébského potoka

Údolí se zalesněnými svahy, s výskytem menších lučin. Geologicky je tvořeno bítešskou rulou, v blízkosti potoka deluviofluviálními sedimenty. Oblast je významná rozsáhlými porosty suťových lesů se vzácnými druhy rostlin (měsíčnice vytrvalá, kyčelnice devítilistá, meruzalka alpínská), bučinami s výskytem lýkovce jedovatého, okrotice dlouholisté aj.

Pro výskyt bledule jarní (Leucojum vernum) byla zde již roku 1953 vyhlášena rezervace na ploše 4,3 ha. Oblast je navržena jako součást Evropsky významných lokalit Natura 2000.

„Hraběnčina vyhlídka“, Habrová, Káčiny

Nad údolím Chlébského potoka prochází stará kočárová cesta vymezená patníky a od svahu podezděná kameny. Od ní vedou kamenné schody na tzv. „Hraběnčinu vyhlídku“. Cesta dál pokračuje do přírodní památky Habrová a Káčiny, jež se vyznačují mrazovým a gravitačním rozpadem bítešských rul s tvorbou mrazových srubů a kamenných moří. Převládají zde listnaté suťovité lesy s výskytem javoru klenu, jasanu ztepilého, buku lesního a habru obecného. Oblast je navržena jako součást Evropsky významných lokalit Natura 2000.

Podle místní pověsti se ve zdejších skalách skrýval zběh z napoleonských válek Rampiere, kterého zdejší lidé zásobovali jídlem, proto se zde říká „V Rampírkách“.

Milíře

Od 13. století se na panství Pernštejnů v údolí řeky Svratky těžilo stříbro, měď a železná ruda. Bývalé štoly dodnes můžeme nalézt v lesích v okolí Štěpánova nad Svratkou. Železná ruda se tam zpracovávala ve výhních a hamrech. Dodnes zde fungují železárny se slévárnou.

K tavení rud bylo potřeba velkého množství dřevěného uhlí. Toto uhlí se pálilo v tzv. „milířích“ z bukového dřeva, kterého ve zdejších lesích bylo dost. Pokácené dřevo se srovnalo do hrání, které se utěsnily hlínou. Na vrcholu milíře zůstal malý otvor. Milíř se dole zapálil a pomalu prohoříval za malého přístupu vzduchu. Po vyhoření vzniklo dřevěné uhlí.

Při procházkách zdejšími lesy můžete nalézt místa, kde kdysi tyto milíře stávaly. Pokud stál milíř ve svahu, bylo místo pro jeho stavbu srovnáno do roviny a na ní se milíř postavil. Když odhrneme svrchní vrstvu hrabanky, nalezneme na tomto místě černou zem ještě se zbytky dřevěného uhlí. Milíře se přestaly stavět a dřevěné uhlí pálit s nástupem dolování černého uhlí v 19. století.

Vývoj lesů v okolí

Lesní společenstva vznikala na našem území v dlouhých časových údobích přirozeným vývojem podle stanovištních požadavků jednotlivých druhů. Lesy vznikají za trvalého působení faktorů, z nichž nejdůležitější jsou poloha, expozice, nadmořská výška, reliéf terénu, geologické podloží a půda. Prvořadým činitelem je nadmořská výška a klima. V minulosti v našich nadmořských výškách převládaly přirozené jedlo-bukové lesy s příměsí javorů, habrů a jilmů. Tyto lesy se po vytěžení samy přirozeně obnovovaly.

Od 19. století se začíná s výsadbou rychle rostoucích smrkových monokultur na úkor přirozených lesů. Snahy o přirozenou obnovu původních lesů končily nezdarem pro nadměrný stav srnčí zvěře. Smrk se jako původní dřevina ve zdejších lesích nevyskytoval. Byl k nám přivezen z pohraničních lesů Šumavy, Krkonoš a Jeseníků nebo lesů rakouských Alp z nadmořských výšek 900-1400 m. n. m. U nás trpí suchem (mělká kořenová soustava) a následně kůrovcem.

Horní Čepí

Nad vesnicí je Čepičkův vrch. Je od roku 1990 přírodní rezervací, která je obrostlá bukovými javořinami s hojným výskytem měsíčnice vytrvalé. Brzy zjara zde vykvétají sněženky.

Dolní Čepí

Jižně od obce v břehu Svratky je naleziště chráněné kapradiny pérovníku pštrosího.

Ujčov

Nad lomem je přírodní rezervace Ochoza (smíšený a listnatý porost).

Trenckova rokle a lovecká chata

Trenckova rokle je krajinářskou perlou zdejšího údolí. Jedná se o krátkou, leč velmi strmou rokli, jejíž spádovou křivku překonává nevelký potok několika vodopády a kaskádami. V exponovaných úsecích kolem kaskád a vodopádů nechybí fixní lano a romantiku zdejšího prostředí dotváří trampský srub, připomínající svou nedostupnou polohou orlí hnízdo.

Podle pověsti se v Trenckově rokli před vojáky císařovny Marie Terezie skrýval známý pandur baron Trenck (1711–1749), který se měl zodpovídat za zlé skutky, jichž se dopustil. Tehdy prý mu do drahonínské skrýše nosil drahonínský stařeček Večeřa ovce, které panduři zabíjeli k jídlu. Ještě před tím, než baron místo opustil, měl v rokli zakopat naloupený poklad. Po zatčení zemřel na Špilberku a bez hlavy je pohřben v kapucínské kryptě v Brně.

Na skále nad řekou Loučkou se nachází lovecká chata (Šafránkova), byla postavena podle návrhu architekta Bohuslava Fuchse v r. 1939.

Šafránkův mlýn

První zmínky o Šafránkově mlýnu lze nalézt již roku 1666, kdy mlýn po svém otci kupuje Blažek Buchal. Dynastie Buchalů vlastnila mlýn 200 let – až do roku 1897. Po nich se novými majiteli stali manželé Šafránkovi – původem z Doubravníku. Posledními majiteli mlýna byli bratři František a Jaroslav Šafránkovi, přičemž Jindřich spravoval pilu (která k mlýnu náležela) a Františkovi patřil mlýn. Rodina Františka Šafránka byla však v 50. létech z politických důvodů pronásledována, mlýn jim byl zabaven a rodina byla vystěhována do Čech. V současné době probíhá rekonstrukce objektu a mlýn slouží jako rekreační zařízení.

Nedvědice

Okolí Nedvědice je součástí přírodního parku Svratecká hornatina. Při výstupu do Sedla můžeme v Hoře vidět i slyšet krkavce velkého (Corvus corax). Krkavci s velkou pravděpodobností v Hoře sídlí. Vyskytují se zde i dravci káně lesní (Buteo buteo), jestřáb lesní (Accipiter gentilis) a krahujec obecný (Accipiter nisus). Na jaře se z hory ozývá kukačka (Cuculus canorus). V lesnatém komplexu Hory se vyskytují srnci (Capreolus capreolus) a prase divoké (Sus scrofa). Nechybí tu ani liška obecná (Vulpes vulpes) a jezevec lesní (Meles meles).

Mramorový lom, Žleb

Tradiční vycházkové místo vhodné zejména v horkých dnech. Potůček, který má pod Býšovcem a Kovářovou více pramenů, je zdrojem života v tomto údolí. Žlebský potok je významné útočiště pro řadu živočichů vázaných na vodu. Z obojživelníků se zde vyskytují např.“hnědí“ skokani (rod Rana), z plazů užovka obojková (Natrix natrix).

V okolí Nedvědice bylo několik mramorových lomů. Nedvědického mramoru bylo použito při stavbě hradu Pernštejna a kostela v Doubravníku. Mramor vznikal přeměnou vápenců vlivem vysokého tlaku a vysoké teploty v zemské kůře. Je poměrně měkký. A protože se dobře opracovává, byl vždy oblíbeným sochařským a stavitelským materiálem.

Mariino loubí (Maria Laube)

Podle dostupných informací nechal postavit na tomto místě původní altán Vladimír hrabě Mitrovský a pojmenoval ho po své druhé manželce. Psala se celým jménem Maria Pia hraběnka Baworowská z Baworowa, kterou si pan hrabě vzal v roce 1895.

Mariino loubí (Maria Laube) bývalo cílem turistů i tuláků, výletníků i milenců, návštěvníků hradu Pernštejna. Altán postupně chátral, koncem 20. století zde byly už jen zbytky dřevěné konstrukce. Lesy České republiky, s. p. (majitel okolních lesů) financoval v roce 2000 stavbu altánu nového.