Pamětihodnosti

Kostel Povýšení sv. Kříže

Kostel byl postaven šlechtickým rodem pánů z Pernštejna ve stylu pozdní gotiky. Se stavbou bylo započato roku 1535, vysvěcen byl olomouckým biskupem roku 1548. Je postaven z bílého mramoru a jeho renesanční kazatelna je považována za vysoce umělecké dílo. V kostele je hrobka pánů z Pernštejna, od roku 1645, kdy ji za třicetileté války vyplenili Švédové, prázdná. V přístavbě z 19. století je hrobka hrabat Mitrovských. Součástí kostela jsou vzácné barokní varhany od Jana Výmoly z roku 1760, které jsou památkově chráněné. Kostelní okna jsou nově restaurována.

Náměstí v Doubravníku

Náměstí je památkově chráněno jako celek. Jeho zvláštností je, že bylo od samého počátku jako takové i koncipováno. V širokém okolí je ojedinělé svým tvarem i velikostí. Je osazeno převážně lipami a uprostřed má kašnu. Jsou zde dvě sochy z 18. století od Ondřeje Schweigla sv. Šebestián a sv. Jan Nepomucký a dále památník osvobození od sochaře Macháčka z Křížovic. Okolo náměstí stojí několik historických budov, které jsou také památkově chráněné. Stará škola č. 33 z roku 1728 je novodobě restaurovaná. Dnes v ní sídlí radnice městyse a pošta. Dům č. 78 je vzorně upravený zvenčí i zevnitř, bývalá starodávná pošta č. 72 a bývalé probošství zaniklého kláštera č. 35, jež má být starší než kostel Povýšení sv. Kříže, jsou rovněž historicky významná stavení.

Křížovice

Vesnice Křížovice je místní částí Doubravníka od roku 1971. První zmínka o obci je z roku 1483. Obec byla školně spojena s Křeptovem a měla vlastní školu, která stojí na začátku obce. V současné době je především rekreační oblastí, vyznačující se klidem a takřka nedotčenou přírodou. Leží vysoko nad údolím Svratky, jsou zde překrásné rozhledy do okolí. Křížovice jsou známy i kulturní veřejnosti. Zasloužili se o to sochař Zdeněk Macháček se svou ženou Stanislavou Macháčkovou. Ta provozuje Galerii z ruky a pořádá několikrát ročně významné kulturní akce.

Skorotice

Obec má pěkně řešenou náves, která vytváří pravidelný obdélník. Dominantou je budova bývalé školy, postavená v roce 1895.

První zmínka o Skoroticích pochází z roku 1309 (de Scorothicz). Místní zděná kaple Panny Marie je příkladem lidové architektury 19. století a státem chráněná kulturní památka. Podle ústní tradice zde kaple stávala už ve 14. století. Nacházela se v ní cenná polychromovaná dřevěná socha Panny Marie, která byla restaurována a umístěna v doubravnickém kostele. Mramorový kříž před kaplí byl postaven v roce 1867, věnoval ho Jakub Flajšinger a opraven byl v roce 1891.

Poblíž Skorotic ležela zaniklá ves Přibyslavice zasahující na katastr obce Osiky. Podle nalezených úlomků keramiky a železných předmětů lze soudit, že ves vznikla již ve 13. století a nejpozději v polovině 15. století zanikla. Pověst praví, že obec se pro hříšný život obyvatel propadla do pekla a pouze ze zbylé studny se v poledne ozývá zvon.

Olší

Obec vznikla asi ve 12. století. Písemně je doložena jako část majetku Demetera z Bukové, který 15. února 1285 věnoval patronátní právo kostela sv. Jiří v Olší doubravnickému klášteru.

V polovině 14. stol. přešlo Olší k panství meziříčskému a později k tišnovskému klášteru.

Jádro kostela sv. Jiří pochází z 15. století. Dnes jednolodní budova s hranolovou věží si uchovala pevnostní ráz, její současná podoba je výsledkem přestaveb v průběhu minulých věku. Generální přestavba kostela z prostředků obce se uskutečnila v roce 1997. Kostel je státem chráněnou kulturní památkou.

V okolí Olší se těžila v letech 1959 – 1989 uranová ruda.

Klokočí

Ústředním místem na návsi je kaplička, která v roce 1894 nahradila dřevěnou zvoničku.

V parčíku u kapličky je památník čtyřem padlým v 1. světové válce a plakety T. G. Masaryka a E. Beneše. Ty byly za války schovány a v r. 1968 znovu odhaleny. Kolem roku 1850 se pod obcí primitivním způsobem dolovala železná ruda, která se zpracovávala v železárnách ve Štěpánově nad Svratkou.

Klokočí je vzpomínáno v r. 1235 jako majetek doubravnického kláštera. Později přešla obec pod správu Pernštejnů.

Litava

V obci je připomínána ve 14. stol. tvrz Vojnů z Litavy (u čp. 2). Tvrz zanikla po r. 1492 a majetek připadl k pernštejnskému panství. Jako zajímavá stavební památka se zachoval bývalý barokní zájezdní hostinec s původní dispozicí z r. 1734. Do dnešní podoby byl hostinec upraven v r. 1929. Je chráněnou kulturní památkou. Na návsi je kaplička sv. Anny. Nad jejím vchodem v zaskleném výklenku je umístěna malá soška Piety.

Rakové

V dobových písemnostech je vzpomínáno v r. 1235 jako majetek doubravnického kláštera.

Kaplička sv. Anny se zvoničkou pochází z konce 19. stol. Mramorový kříž v obci vybudovali manželé Šiborovi. Za první republiky byla obec proslulá plantážemi drobného ovoce (rybíz, angrešt), které zpracovával pan Šibor ve své továrně na marmelády. Budova je nyní po rekonstrukci.

Dřevěný most

Tento dřevěný krytý most přes řeku Svratku pochází z roku 1718 a je nejstarší na Moravě. Patří mezi nejpřednější technické státem chráněné kulturní památky lidového stavitelství. Je dlouhý 32 m a široký 2,6 m. Má věšadlovou konstrukci s kamenným pilířem uprostřed řeky, na západní straně je usazen na skále, délka trámů dosahuje 22 m. V roce 1761 ho strhla povodeň. Byl využíván až do roku 1954, kdy mu odlehčil provizorní železný a od roku 1980 betonový most.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Je původní románskou svatyní z 1. poloviny 13. století upravenou ve 14. století na gotický kostel. Patří mezi státem chráněné kulturní památky. Cenný je v něm i mramorový portál do dnešní sakristie. Fresky představují Narození Páně, Poslední večeři, Umučení Páně a Poslední soud. Objevil je kostelník Fafílek až v roce 1969. Součástí fresek je i erb se třemi rybami. K tomuto rodu, jenž vlastnil nedaleké Klečany, patřili zřejmě i držitelé Černvíra.

Oltář sv. Linharta pochází ze zatopeného Mušova.

Litinový kříž před kostelem je z roku 1865. U pěšinky ke kostelu je i pomník padlým.

Horní Čepí

V minulosti se zde těžilo stříbro, kvůli silným přívalům vod zde v roce 1769 bylo ložisko opuštěno. Horní Čepí je známo svým titulem „partyzánská obec“. V místním okolí se skrývali partyzáni z oddílů Jermak, Zarevo a Jan Kozina. Dne 14. dubna 1945 byl na nedalekém Čepičkově vršku partyzány zlikvidován maďarský štáb a oloupen o zlatý poklad. Pod obcí, na rozcestí mezi obcemi Dolní Čepí a Chlébské, je betonový památník jako vzpomínka na jmenované partyzánské oddíly (zbudován v roce 1975).

Dolní Čepí

Název zřejmě pochází od místa, kde se vyskytovaly čepy. Podle tradice se zde zatloukaly právě čepy při dolování.

Obci dominuje Filiální kostel sv. Václava z 15. století (státní kulturní památka), původně hornická kaple, podle některých historiků byl vystavěn drobným šlechtickým rodem Dalečínských z Bezděkova (má klenutý presbytář a dva dřevěné kůry nad sebou).

V obci se nachází pomník padlým s postavou ozbrojeného vojína od kameníka Františka Pauluse.

Ujčov

Poprvé se připomíná roku 1360, kdy se jednalo pouze o část na levém břehu řeky Svratky, tedy část obce se dvorem, pozdější „zemanství“.

Kaple sv. Františka byla opravena a vysvěcena brněnským biskupem V. Cikrlem v roce 1993. V zatáčce pod Kasánským kopcem stojí mramorový pomník padlým a Boží muka s vyobrazením sv. Floriána a Antonína. V obou případech jde o práci zdejšího kameníka Pauluse.

S Ujčovem je spojena osada Kasán (psáno i Kasany) vzniklá roku 1803, ale rybník stejného jména zde byl už v 16. století. Dodnes je osazován a loven. Pod Kasánským kopcem se nachází dvůr Bořinov (připomíná se zde roku 1596), dnes jsou tu lihovar a cihelna.

V letech 1924 – 34 těžil u Ujčova mramor soukromník Kunc v lese Ochozi na bývalém středověkém ložisku, které se využívalo i při stavbě doubravnického kostela.

Lískovec

Připomíná se v roce 1371 jako Leskovec, název je odvozen zřejmě od lískového lesíka.

Po husitských válkách zůstal Lískovec u zboží pernštejnského. Obecní pečetí byla pečeť rychty ujčovské z roku 1689. Škola zde byla vystavěna v roce 1818 a nyní je využívána jako kulturní dům, nad kterým stojí mramorový kříž (1818), a pod ním památník padlým v 1. světové válce. Na návsi je zvonička sv. Benedikta a sv. Scholastiky, vedle které stojí železný kříž (1904). Mramorový křížek nad obcí připomíná smrt osmiletého Václava Ostrého, kterého v roce 1948 zabil granát zapomenutý od války. Kámen u silnice pod Lískovcem s letopočty 1955 – 1957 připomíná dobu budování zdejší silnice k Ujčovu.

Kovářová

Název obce pochází asi od osobního jména Kovář. Obec se připomíná v roce 1437, kdy zde Jan z Pernštejna zapsal plat své manželce Barboře. U panství pernštejnského zůstala na stálo. Obecní pečetí byla pečeť ujčovské rychty z roku 1689. Do roku 1918 nesla obec název Kovářov, od roku 1960 se stala osadou obce Ujčov. V obci stojí kaple sv. Cyrila a Metoděje a u ní železný kříž (1867). Podobný se zachoval dole pod obcí (1901), mramorový kříž (1903) je nad Kovářovou v místech krásného výhledu do údolí Svratky. V okolí se nacházejí zajímavé minerály (lepidolit, granát, magnetit atd.). Na návrší u Kovářové byl v roce 1924 nalezen několikakilogramový exemplář cínovce.

Mansberk

V r. 1803 tehdejší majitelka panství Josefína Schröfflová z Mansberka dala několika panským dělníkům asi po třech měřicích půdy k vystavění domků. Vznikla tak kolonie „Nowa Willis“- Nový dvůr, od r. 1820 zvaná podle zakladatelky Mansberk. V této kolonii bylo 9 domů – dvůr, ovčín a 7 domků kolonistů (familiantů). V okolí byly údajně nalezeny dva hlazené nástroje z mladší doby kamenné a staré mince. Od začátku 20. století je Mansberk součástí obce Sejřek.

Bor

Od roku 1990 je osada Bor místní částí Sejřku. Kaple v obci byla nově vystavěna a vysvěcena v roce 1998. Stojí ve středu obce poblíž místa, kde stávala původní kaplička, která byla pro zchátralý stav odstraněna. Podle sošky a obrazu lze soudit o jejím zasvěcení Panně Marii.

V bezprostředním okolí vesnice jsou místa s půvabnými výhledy. Součástí Boru je i samota v údolí Nedvědičky (Mlejn Podborskej, později Spálený mlýn).

Drahonín

První zmínka o obci je z roku 1208. Na návsi obce najdeme kapli Krista Krále z roku 1935, která byla vybudována z příspěvků občanů. U kaple stojí kříž z narůžovělého mramoru z roku 1935 a další mramorový kříž u lesa poblíž Madronova dvora – u cesty směrem ke Skryjím – byl postaven

v roce 1933 nákladem rodiny Madronovy. Na katastru obce jsou ještě dva dřevěné kříže, jeden v polích při cestě k Šafránkovu mlýnu, druhý při vstupu do vsi. Oba byly pořízeny nákladem obce a vysvěceny v roce 1889 a později byly obnovovány.

Nedvědice

První doložená zmínka o Nedvědici je z roku 1350. Majetkem Pernštejnů byla až do roku 1596. Historie je spjata s hradem Pernštejn. Častými řemeslníky byli v historii Nedvědice tkalci, kameníci (mramor), pekaři a stolaři. Později většími provozy byly textilka a elektrozávod (Radiomotor, později MEZ).

Znak Nedvědice má černou zubří hlavu se zlatou houžví v nozdrách, keser a medvědí tlapu. Farní kostel sv. Kunhuty byl postaven v roce 1727. Původní hřbitov kolem kostela byl zrušen v roce 1870, nový hřbitov směrem ke Kovářové byl zřízen v letech 1804 – 1806.

Pernštejn

Hrad Pernštejn je jedním z nejmohutnějších a nejlépe zachovalých hradů v České republice. Byl postaven v sedmdesátých letech či na počátku osmdesátých let 13. století na skalnatém ostrohu pány, kteří se po něm začali nazývat. Vlastní hrad tvoří na jižním podélném konci ostrohu komplex budov, většinou dvoupatrových, před kterými je v severním směru protáhlé předhradí s nádvořími, hospodářskými budovami, hradbami a branami. Celý areál je obehnán suchým příkopem.

Památný tis pod hradem patří mezi nejstarší na Moravě.

Hrad Pernštejn se vždy těšil veliké pozornosti návštěvníků a dodnes je ideálním tipem na výlet.

Dřevěný krytý most přes Nedvědičku, za tratí

Most přes Nedvědičku byl postaven v šedesátých letech 19. století. Je dlouhý 12 m a široký 4 m. První velké opravy se most dočkal v roce 1933, další oprava byla provedena v sedmdesátých letech 20. století. Zatím naposledy byl most opraven v roce 2004 a může tak sloužit další desetiletí.

Tato železniční trať byla budována v letech 1903 až 1905. Stavbu v mimořádně krátkém termínu provedla firma Ing. Osvalda Životského, rodáka z nedalekého Doubravníka. Provoz byl zahájen 23. června 1905. Trať, která vede z Tišnova do Žďáru nad Sázavou, je 62 km dlouhá. Zajímavostí je tunel u Prudké dlouhý 110 m.